Sněžilo a Martin se domů z práce vracel později než obvykle. V ruce nesl igelitku s čerstvým pečivem. Bylo ještě teplé a vonělo. Ty rozehřáté bagety mu připomněly, jak se už těší, až si prokřehlé ruce rozehřeje doma u kamen. Otevře si po večeři lahvinku červeného a přečte si v pohodě u vyhřátých kamen zprávy z uplynulého dne. Jenže ouha. Doma tma. Z komína se nekouří. Kde se jen Eliška mohla zdržet?
Zmrzlé ruce mu už téměř nesloužily. Stěží odemkl ledový zámek na dveřích. Doma ho vítalo jen klid a ticho. Pokoje byly promrzlé, na oknech si už opět mráz kreslil svá mistrovská dílka. Zdá se, že celý den nebyl nikdo doma. V krbových kamnech ani památka po troše domácího tepla. Jak po chvíli zjistil, došly i všechny třísky. Teď večer, když je už celý dvůr pod sněhem, asi sotva nějaké rychle zajistí.
Ticho prázdného domu přehlušila vyzváněcí melodie. Eliška volá. „Martine, už jsi doma?
Rychle zatop a postav na čaj. Děti jsou mokré od hlavy až k patě a Anežka chytla rýmu.
Potřebujeme se co nejrychleji zahřát. Venku mrzne, až praští. Za pár minut budeme doma.‟
Rozdělej oheň, kamaráde. Rodince je zima.
Jenže jak zatopit rychle, jednoduše, bezpečně a bez třísek? Martin si vzpomněl na tchána.
Nedávno mu přinesl tuhý líh. Na krabici stálo: HEXA tuhý podpalovač bez zápachu. Tableta vmžiku vlétla do krbu místo dřevěných třísek. Zatopeno bylo raz dva a místnost se za okamžik začala prohřívat. Díky za takové spolehlivé dary, řekl si v duchu Martin. I když ještě před týdnem na tchána nechápavě koukal, co že to nese za kostičky místo své tradiční slivovice. Na takové komfortní vytápění bez práce už nedám dopustit.